Pavel Čech je ve své knize především výtvarníkem: mistrem v malbě labyrintu uliček starého města, zešeřelých zákoutí a oprýskaných zdí, ale i rozpálených žlutých pouští či zelenkavého podmořského světa - tedy fantazií, které běží hlavou malému Františkovi. (...) Poetický a okouzlený příběh, který se klene nad celostránkovými obrázky tónovanými do teskných, podzimních barev, má jasný dramatický oblouk: je strohý, ale sevřenost je jeho předností. (...)